Popis
CD záznam Hlustvisihákovi, hrají: Lubomír Lipský, Miroslav Homola, Jan Skopeček, Luba Skořepová. Lubomír Lipský, komik od Panaboha, jeden z našich nejlepších a nejoblíbenějších herců, jeden z dědků v chalupě a cirkusový Cibulka hraje v divadlech, natáčí v televizi, filmu a rozhlase. Legendární Hlustvisihák vznikal postupně v 60 letech minulého století. Tomáš Pilát se v rozhovoru s Lubomírem Lipským v klubu hercova domovského Divadla ABC zeptal: Kde se to neobvyklé jméno Hlustvisihák vzalo? Někdy kolem roku 1960 jsem dostal z rozhlasu nabídku na sehrání skeče, nazvaného Ve vrátnici, jehož autorem byl maďarský autor jménem Királyi. Princip skeče byl v tom, že do vrátnice přichází jakýsi návštěvník s podivným jménem, chce dostat povolenku a jít dál. Překladatel to jméno z maďarštiny přeložil jako Hlustvisíhák. Ve vrátnici pak dochází ke komickým situacím, sedí tu přiblblý vrátný, obědvá, kouká se do talířku a návštěvníkovi říká, aby své jméno hláskoval. A rozvíjí se dialog: „H" jako Heine. Co? Jako Heine! Aha, já vím, jako hajnej. A dál: „. L" jako ledvinky. „U“ jako undatra. Co je undatra? To je jako ondatra, jenže má na začátku „U“ Tak to pokračuje a pointou je, že vrátný než aby jméno psal, pustí návštěvníka bez lístku“ Scénku upravil a napsal Bedřich Zelenka, který tehdy pracoval v Československém rozhlase v Redakci zábavy. Lubomír Lipský a Miroslav Homola vytvořili celou řadu scének. pod jménem Hlustvisihák, to se ujalo a stalo se základem mnoha komických situací. 1. Hlustvisihák ve vrátnici 9. 34 účinkují Lubomír Lipský a Miroslav Homola 1964 / live nahrávka 2. Hlustvisihák ve škole 9:30 účinkují Lubomír Lipský a Miroslav Homola 1964 / live nahrávka 3. Hlustvisihák statistikem 8:00 účinkují Lubomír Lipský a Miroslav Homola 1965 / live nahrávka 4. Šťastnou cestu - Hlustvisihák na nádraží 8:17 účinkují Lubomír Lipský a Miroslav Homola 1967 / live nahrávka 5. Oběť svých zásad ( scénka ) 6:13 účinkují Lubomír Lipský a Miroslav Homola 1973 6. Hrátky pro dospělé - Rozvod ( scénka ) 6:35 účinkují Lubomír Lipský, Jan Skopeček a Luba Skořepová 1974.
